Vznášedlo, mark SR N4

Vznášedlo, mark SR N4

Vznášedlo je dopravní prostředek pohybující se na přetlakované vrstvě vzduchu těsně nad povrchem vody.

Zeměpis

Klíčová slova

vznášedlo, Vodní doprava, lodní, loď, vrtule, doprava, zeměpis

Související doplňky

Scénky

Vznášedlo

25. července 1959 britský inženýr Christopher Cockerell přeplaval Lamanšský průliv s dosud nevídanou lodí, kterou bylo vznášedlo SR.N1.
Tato loď se vznášela na obrovské gumové manžetě, kterou nad vodní hladinou držel vzduch pumpovaný pod „gumovou sukni“. Charakterizovala ji vysoká rychlost a schopnost pohybovat se na souši i na vodě.
Původně ji vyvinuli pro vojenské účely, protože byla ideálním řešením v případě bažinatých oblastí, kde lodě a kolová vozidla nemohla být použita, respektive mohla zakotvit i na písčitých pobřežích. Po dalším vývoji, který trval cca. jedno desetiletí, se však vznášedla objevily i ve veřejné dopravě.
Vylepšená verze této lodi, vznášedlo SR.N4 převáželo cestujících a auta mezi Doverem a Calais od roku 1968 do začátku let 2000. Nad vodní hladinou umělo dosáhnout rychlosti 110 km/h, a to i přes své váze 320 tun.

Pohled shora

Konstrukce

  • gumová manžeta
  • kabina pilota
  • kormidlo
  • otvor na přívod vzduchu
  • vrtule
  • rampa pro vozidla
  • plynová turbína

Průřez

  • paluba pro vozidla
  • kabina pro cestující

Vznášedlo SR.N4 bylo 56,38 m dlouhé a 11,48 m vysoké, jeho celková hmotnost dosahovala 320 t, poháněly ho 4 motory Rolls Royce s plynovými turbínami.
Ty poháněly kompresory nad gumovou manžetou, které vyráběly stlačený vzduch a rovněž vrtule, které poháněly vznášedlo.
Pohon vznášedel je podobný pohonu letadel, protože žádná část lodi není ponořena ve vodě, takže nelze použít lodní vrtule.

Poslední verze největšího vznášedla na světě používaného ve veřejné dopravě, vznášedla SR.N4, dokázala přepravit 60 aut a více než 400 cestujících. Od té doby byly vyrobeny i větší vznášedla jako SR.N4, ale ty jsou určeny pouze pro vojenské účely.

Fungování

  • vrtule
  • vzduch
  • gumová manžeta

Vysoce výkonná vzduchová čerpadla nepřetržitě pumpují shora vzduch pod gumovou manžetou, čímž vytvářejí mezi gumovou manžetou a vodou (nebo zemí) tenký „vzduchový polštář“. Tento stlačený vzduch udržuje vznášedlo nad vodou.
Jelikož loď není ponořena ve vodě, ale se vznáší nad ní, její pohyb není zpomalován odporem vody, a proto ve srovnání s tradičními loděmi má mnohem větší cestovní rychlost. Navíc její pohyb neovlivňují ani vlny, proto cestovat vznášedlem je pohodlné i během bouřky.

Jedinou nevýhodou vznášedel je obtížné udržování směru. Nakolik volně „plavou“ nad vodou, případný boční vítr dokáže pořádně zkomplikovat manévrování. Na souši se zas nedokáží pohybovat do boku ani na mírném svahu.

Související doplňky

Aerodynamický vztlak

Vysoká rychlost vytváří vztlak na křídla letadla kvůli jejich asymetrickému profilu.

Kontejnerová loď

Komerční námořní cesty kontejnerových lodí, které se rozšířily po druhé světové válce tvoří globální síť.

Přistav

V přístavu musí být zajištěna potřebná infrastruktura a služby pro námořní dopravu.

Titanic (1912)

RMS Titanic byla největší osobní loď na počátku 20. století.

Bitevní loď (HMS Dreadnought, 1906)

Bitevní loď HMS Dreadnoght představovala natolik velký pokrok v námořní válce, že její pojmenování se stalo vzorem pro celou generaci bitevních lodí.

Junkers G 24 W hidroplán

Hydroplán je takové letadlo, které je schopné přistát a také startovat na vodní hladině.

USS Tarawa LHA-1 (1976)

Od roku 1940 se stále velké letadlové lodě stali mistry oceánů.

Fungování ponorky

Při změnách průměrné hmotnosti nádrží se ponorka může ponořovat nebo vyplout na povrch.

Ponorka SM U-35 (Německo, 1912)

Ponorky hrály důležitou roli v námořní válce už v první světové válce.

USS Ohio (US, 1979)

Nukleární pohon byl poprvé používán americkým námořnictvem pro napájení ponorky v polovině 20. století.

Added to your cart.