Vrstvy oceánů

Vrstvy oceánů

Hloubka vody ovlivňuje fyzikální vlastnosti, flóru a faunu oceánu.

Zeměpis

Klíčová slova

moře, hydrosféra, vstřebávání, spotřebitel, výrobce, Rozkladač, plankton, řasa, otevřené moře, pobřeží, hluboké moře, živočišná říše, slanost, oceán, mořská voda, voda, příroda, zeměpis

Související doplňky

Scénky

Vrstvy oceánů

  • pobřežní zóna - Vody nad kontinentální plošinou, která nesahá hlouběji než 200 m.
  • otevřené moře - Horní 200 m vrstva moře, která je vzdálena od pobřeží.
  • hluboké moře - Vrstva otevřeného moře, která začíná od hloubky 200 m.
  • 100 m
  • 200 m
  • 500 m
  • 1000 m
  • 2000 m
  • 3000 m
  • 4000 m
  • 5000 m

Mořská flóra a fauna

  • 100 m
  • 200 m
  • 500 m
  • 1000 m
  • 2000 m
  • 3000 m
  • 4000 m
  • 5000 m

Fyzikální vlastnosti mořské vody

  • 100 m
  • 200 m
  • 500 m
  • 1000 m
  • 2000 m
  • 3000 m
  • 4000 m
  • 5000 m
  • 300
  • 400
  • 500
  • 600
  • 700
  • 800
  • nm
  • sluneční záření
  • vlnová délka světla
  • ultrafialové - Jeho vlnová délka je 100-380 nm, v moři proniká do hloubky 30 m.
  • fialové - Jeho vlnová délka je 380-420 nm, v moři proniká do hloubky cca. 120 m.
  • modré - Jeho vlnová délka je 420-490 nm, v moři proniká do hloubky 1000 m.
  • zelené - Jeho vlnová délka je 490-575 nm, v moři proniká do hloubky cca. 150 m.
  • žluté - Jeho vlnová délka je 575-585 nm, v moři proniká do hloubky cca. 50 m.
  • oranžové - Jeho vlnová délka je 585-650 nm, v moři proniká do hloubky 25-30 m.
  • červené - Jeho vlnová délka je 650-760 nm, v moři proniká do hloubky 5-10 m.

Absorpce světla

Hladinu moře zasahuje celé spektrum slunečního světla. Voda pohlcuje světlo, ale různé vlnové délky pohlcuje v různé míře. Infračervené paprsky, které jsou pro lidské oko neviditelné, jsou pohlceny již v hloubce 3 m, ultrafialové paprsky umí však proniknout až do hloubky 30 m.

Různé vlnové délky viditelného světla (jehož rozsah spadá do vlnové délky 380-760 nm) sestávají ze složek různých barev.
Mořská voda pohlcuje jednotlivé barvy následovně: nejprve absorbuje červené světlo v hloubce 5-15 m. Oranžové světlo proniká do hloubky 25-30 m a žluté do hloubky cca. 50 m. Zelené a fialové paprsky se mohou dostat i do hloubky větší než 100 m.
Nejhlouběji se dostává modré světlo, obvykle do hloubky 200-300 m, ale ve stopách jej lze pozorovat i v hloubce 1000 m. Moře má proto modrou barvu.

Světlo je životně důležité pro organismy žijící v mělkém i otevřeném moři. Tyto organismy potřebují světelnou energii kvůli fotosyntéze.
S úbytkem světla mizí i fotosyntetizující rostliny, což ovlivňuje i mořskou faunu.

Teplota

Teplota a teplotní výkyvy moře jsou v porovnání s pevninou vyrovnanější. Sezónní změny teplot povrchových vod můžeme pozorovat v mírném pásmu, teplota vod v tropickém a polárním pásmu je relativně stálá.

Se zvětšující se hloubkou, dosažením jisté vrstvy se teplota výrazně sníží. Tato vrstva je termoklina.
Termoklina je v tropických mořích stálá a nachází se v hloubce cca. 100-500 m. V mořích mírného pásma se termoklina sezónně mění. V polárních mořích jsou výrazné změny teplot vzácné.
Teplota vody pod termoklinou je relativně stálá, dosahuje 2-4 °C.

Výskyt mořských organismů ovlivňuje i teplota. Druhy, které se hůře přizpůsobují změnám teplot, se vyskytují v tropických, polárních nebo hlubokých mořích. Populace moří mírného pásma a mělkých moří umí snést i větší výkyvy teplot.

Tlak

Hydrostatický tlak je výsledkem hmotnosti kapaliny. Tlak působí v kapalině v každém směru. Jeho velikost závisí na výšce kapalinového sloupce a hustoty kapaliny. Z toho vyplývá, že čím hlouběji se ponoříme do moře, tím větší tlak bude na nás působit. Každých 10 metrů do hloubky se tlak zvyšuje o 1 bar (100 kPa).

V případě konstantní teploty objem plynu je nepřímo úměrný tlaku, který na něj působí. Pokud tedy spustíme do moře míč, čím hlouběji se dostane, tím větší tlak bude na něj působit a tím menší bude jeho objem.

Mořské organismy vyhledávají z hlediska tlaku optimální zónu. Kvůli rozdílům v tlaku se u mnoha mořských organismů vyvinula schopnost, díky které se umí přizpůsobit změnám prostředí. Jsou to hlavně mořské živočichy, které dýchají pomocí plic, například tuleň, delfín a velryba.

Salinita

Průměrná salinita moří je 35 ‰. To znamená, že 1 litr vody obsahuje 35 g minerálních solí, hlavně kuchyňskou sůl.

Salinitu světového oceánu můžeme považovat za konstantní. Hluboké moře jsou nejhomogennější: jejich salinita je 34,5-35 ‰.

I povrchová salinita oceánů je relativně stálá: 34-35 ‰. Nejhomogennější salinitu má Tichý oceán. Atlantský oceán je uzavřenější a jeho salinita je v subtropickém pásmu vyšší.
Salinitu moří ovlivňuje kromě podnebí i střídání ročních období, přítok sladké vody, respektive jejich geografická poloha.
Salinita teplejších moří s menším přítokem sladké vody a množstvím srážek je vyšší. Kvůli tomu je salinita Středozemního moře vyšší.

Salinita moří se s hloubkou mění: člení se na vrstvy podobně jako teplota. Vznik mořských proudů ovlivňují i ​​rozdíly teplot a salinity.

Salinita mořské vody je životně důležitá pro mořské organismy. Pokud by se salinita moří najednou změnila, způsobilo by to velký úhyn mořské populace.

Animace

  • pobřežní zóna - Vody nad kontinentální plošinou, která nesahá hlouběji než 200 m.
  • otevřené moře - Horní 200 m vrstva moře, která je vzdálena od pobřeží.
  • hluboké moře - Vrstva otevřeného moře, která začíná od hloubky 200 m.
  • plankton - Masa drobných organismů, které se vznášejí ve vodě a neumí plavat proti proudu.
  • 0 m = 25 °C
  • 100 m = 23 °C
  • 200 m = 20 °C
  • 500 m = 15 °C
  • 1000 m = 5 °C
  • 2000 m = 3 °C - Teplota je odsud směrem dolů téměř konstantní.
  • 100 m 1000 kPa = 10 bar
  • 500 m 5000 kPa = 50 bar
  • 1000 m 10000 kPa = 100 bar
  • 5000 m 50000 kPa = 500 bar
  • 100 m
  • 200 m
  • 500 m
  • 1000 m
  • 2000 m
  • 3000 m
  • 4000 m
  • 5000 m
  • 300
  • 400
  • 500
  • 600
  • 700
  • 800
  • nm
  • sluneční záření
  • vlnová délka světla
  • ultrafialové - Jeho vlnová délka je 100-380 nm, v moři proniká do hloubky 30 m.
  • fialové - Jeho vlnová délka je 380-420 nm, v moři proniká do hloubky cca. 120 m.
  • modré - Jeho vlnová délka je 420-490 nm, v moři proniká do hloubky 1000 m.
  • zelené - Jeho vlnová délka je 490-575 nm, v moři proniká do hloubky cca. 150 m.
  • žluté - Jeho vlnová délka je 575-585 nm, v moři proniká do hloubky cca. 50 m.
  • oranžové - Jeho vlnová délka je 585-650 nm, v moři proniká do hloubky 25-30 m.
  • červené - Jeho vlnová délka je 650-760 nm, v moři proniká do hloubky 5-10 m.

Vyprávění

Světový oceán pokrývá 71% zemského povrchu a vytváří největší biotop na světě. Mořský biotop můžeme rozdělit na několik zón, environmentální podmínky moře se v případě jednotlivých zón mění, a to horizontálně i vertikálně.

Mořský biotop se skládá ze tří hlavních zón: pobřežních vod, otevřeného moře a hlubokého moře.

Pobřežní vody se nacházejí nad kontinentální plošinou, která nesahá hlouběji než 200 m. Jejich flóra a fauna je nejrozmanitější, vyskytuje se zde nejvíce druhů. Tyto vody poskytují živým organismem nejvíce živin: z řek ústících do moří se do pobřežních vod dostává hodně živin, respektive i zbytky mrtvých organismů se dostávají zpět do látkového koloběhu. Přítomnost světla umožňuje fotosyntézu.

Otevřené moře znamená horní 200 m vrstvu moře, která je vzdálena od pobřeží. I zde je přítomno světlo, tedy zde může probíhat fotosyntéza. Na otevřeném moři je však obvykle nedostatek živin, protože zbytky mrtvých organismů klesají na dno moře. Na otevřeném moři je proto málo života.
Plankton najdeme tam, kde je více živin, například v pobřežních vodách nebo v blízkosti proudů směřujících nahoru. Plankton je masou drobných organismů, které se vznášejí ve vodě a neumí plavat proti proudu. V těch oblastech, kde je mnoho planktonu, se mořská voda zabarví zeleně.

Hluboké moře je vrstvou otevřeného moře, která začíná od hloubky 200 m. Tato zóna nebyla dostatečně prozkoumána. Od hloubky 1000 m panuje úplná tma, takže se zde nevyskytují producenti. Žijí zde pouze živočichové a bakterie, které konzumují organické zbytky padající z vyšších vrstev.

Mořský život je ovlivněn i environmentálními faktory. Voda pohlcuje různé vlnové délky světla v různé hloubce. Nejhluběji se dostává modré světlo, proto má moře modrou barvu.

Světlo je životně důležité pro organismy žijící v mělkém i otevřeném moři. Tyto organismy potřebují světelnou energii kvůli fotosyntéze. S úbytkem světla mizí i fotosyntetizující rostliny, což ovlivňuje i mořskou faunu.

Teplota a teplotní výkyvy moře jsou v porovnání s pevninou vyrovnanější. Se zvětšující se hloubkou se teplota snižuje. Teplota vody je od hloubky 2000 m relativně stálá, dosahuje 2-4 °C.

Výskyt mořských organismů ovlivňuje i teplota. Druhy, které se hůře přizpůsobují změnám teplot, se vyskytují v tropických, polárních nebo hlubokých mořích. Populace moří mírného pásma a mělkých moří umí snést i větší výkyvy teplot.

Čím hlouběji se ponoříme do moře, tím větší tlak bude na nás působit. V případě konstantní teploty objem plynu je nepřímo úměrný tlaku, který na něj působí. Pokud tedy spustíme do moře míč, čím hlouběji se dostane, tím větší tlak bude na něj působit a tím menší bude jeho objem.

Mořské organismy vyhledávají z hlediska tlaku optimální zónu. Kvůli rozdílům v tlaku se u mnoha mořských organismů vyvinula schopnost, díky které se umí přizpůsobit změnám prostředí. Jsou to hlavně mořské živočichy, které dýchají pomocí plic, například tuleň, delfín a velryba.

Průměrná salinita moří je 35 ‰. To znamená, že 1 litr vody obsahuje 35 g minerálních solí, hlavně kuchyňskou sůl.

Nejhomogennější salinitu má Tichý oceán. Atlantský oceán je uzavřenější a jeho salinita je v subtropickém pásmu vyšší. Salinitu moří ovlivňuje kromě podnebí i střídání ročních období, přítok sladké vody, respektive jejich geografická poloha. Salinita teplejších moří s menším přítokem sladké vody a množstvím srážek je vyšší. Kvůli tomu je salinita Středozemního moře vyšší.

Salinita mořské vody je životně důležitá pro mořské organismy. Pokud by se salinita moří najednou změnila, způsobilo by to velký úhyn mořské populace.

Související doplňky

Kontinenty a oceány

Kontinent je rozlehlá a souvislá část souše, obklopena oceánem.

Moře a zálivy

Tato animace zobrazuje nejdůležitější moře a zátoky Země.

pVT-diagram ideálních plynů

Vztahy mezi tlakem, objemem a teplotou ideálních plynů je popsán zákonem plynů.

Ďas mořský

Tato bizarně vypadající ryba využívá jako návnadu bioluminiscence - vyzařování viditelného světla. Animace nám vysvětlí jak to funguje.

Hlubokomořské hydrotermální průduchy

Při středooceánských hřbetech, z prasklin na dně moře vyvěrá geotermicky ohřátá voda.

Jak funguje vysavač?

Vysavač vytváří mírné vakuum a prach nasává pomocí vstupujícího vzduchu s vyšším tlakem.

Koloběh vody (střední)

Koloběh vody zahrnuje procesy jako jsou vypařování přes tvorbu oblaků kondenzaci vody v nich v podoby dešťových kapek nebo sněhových vloček a následný pád...

Koloběh vody (základní)

Koloběh vody zahrnuje procesy jako jsou vypařování přes tvorbu oblaků kondenzaci vody v nich v podoby dešťových kapek nebo sněhových vloček a následný pád...

Mapa mořského dna

Na mořském dně je možné vidět hranice tektonických desek.

Medúza

Medúzy jsou volně plovoucí žahavci. Je to nejstarší druh zvířat, které mají skutečné tkáně.

Mořské proudy

Mořské proudy tvoří velký dopravníkový oceánský pás, který ve výrazné míře ovlivňuje zemské klima.

Odraz a lom světla

Paprsek světla se odráží a láme se na rozhraní dvou médií s různými indexy lomu.

Odsolování mořské vody

Odsolováním mořské vody se vyrábí z mořské vody pitná voda.

Ponorka Ictíneo II

Ponorka, kterou navrhl španělský vynálezce Narco Monturiol byla průkopnickým dílem v historii plavby pod vodou.

Slapové jevy

Vzestup a pokles mořské hladiny v důsledku gravitační síly Měsíce.

Voda (H₂O)

Voda je velmi stabilní sloučenina vodíku a kyslíku. Je základní podmínkou pro existenci života. V přírodě se vyskytuje ve třech skupenstvích.

Dopravní sítě

Animace představuje suchozemní, vodní a vzdušné dopravní uzly.

Přistav

V přístavu musí být zajištěna potřebná infrastruktura a služby pro námořní dopravu.

Added to your cart.