Půdní typy (půdní profily)

Tato animace prezentuje různé půdní typy.

Zeměpis

Klíčová slova

půdní typy, část půdy, půda, skalnaté půdy, hygroskopický půdy, zónové půdy, louka půdy, bažinaté půdy, Zasolená půda, Písečná půda, skeletální půdy, aluviální půdy, Černozem, lesní půdy, Rustně hnědá půda, kyselé pH půdy, rendzina, plodnost, částice půdy, humus, Tvorba půdy, Skála, pedosféra, zemská kůra, živin, obydlí půdy, roztříštění, vegetace, zvětrávání, ekosystém, příroda, zeměpis

Související doplňky

Otázky

Co je chemickou vlastností půdy?
Jaký materiál se akumuluje v metamorfickém horizontu?
Co obsahuje horninové úlomky, minerální látky, organické látky, vodu a vzduch?
Který půdní horizont je tmavý kvůli obsahu humusu?
Které slovo popisuje strukturu půdy?
Co je organickou látkou v půdě?

Je následující tvrzení pravdivé? Dobrá půda má tuhou strukturu.
Je následující tvrzení pravdivé? Dobrá půda obsahuje vápno.
Je následující tvrzení pravdivé? Půda je nejvrchnější vrstvou zemské kůry.
Co není složkou půdy?
Které písmeno neoznačuje půdní horizont?
Z čeho nevzniká humus?
Co neovlivňuje tvorbu půdy?

Scénky

Běžný půdní profil

Půda je nejvrchnější, kyprou, úrodnou vrstvou zemské kůry. Rostlinám zajišťuje vodu a živiny.
Na tvorbě půdy se podílejí mateční horniny, klimatické podmínky, reliéf, flóra a fauna. Půda se totiž vytváří pouze tam, kde je pevná zemská kůra vystavena atmosféře a vodě. Ty spolu se živými organismy ovlivňují půdotvorný proces.

Půda sestává z půdních částic, jakož i vody a vzduchu, které vyplňují prostor mezi těmito částicemi. K fyzikálním vlastnostem půdy patří struktura, poréznost, obsah vlhkosti, tepelné hospodaření a textura, čili její odolnost při obrábění.

K chemickým vlastnostem půdy patří pH (může být kyselá, neutrální nebo alkalická).
Kvalitní půdy mají drobtovitou strukturu, vhodný obsah vápníku, jsou bohaté na humus, mají dobré tepelné a vodní hospodaření, respektive zajišťují vzduch pro půdní organismy.

Při výzkumu půdy se vytváří půdní profil. Jedná se o vertikální průřez půdy od povrchu až po mateční horninu, na kterém lze prozkoumat všechny půdní horizonty. Půdní horizonty jsou horizontální vrstvy mezi povrchem a mateční horninou, které se vytvořily působením různých půdotvorných procesů.

Definice pojmů:

Mateční hornina: Při zvětrávání této horniny vzniká půda.

Humus: Tmavá směs organických sloučenin, které sestávají z velkých molekul. Hraje důležitou roli při zásobování rostlin živinami.
Jeho tvorba: půdní bakterie a houby rozkládají odumřelé organismy, které se dostávají do půdy. Pak je prostřednictvím určitých chemických procesů přeměňují na organické sloučeniny, které umí přijmout i rostliny, čili humus. Značnou část dusíku a fosforu rostliny přijímají z humusu. Půdy bohaté na humus mají tmavou barvu.

Vyluhování: Transport relativně snadno rozpustných půdních solí do nižších vrstev. Podílí se na tvorbě půdy v oblastech, kde roční množství srážek je větší než míra odpařování. (Humus tvoří sloučeniny, které se špatně rozpouštějí ve vodě, a proto se nepřesouvá do hlubších vrstev.)

Akumulace: Nahromadění rozpuštěných látek v některé vrstvě půdy.

Půdní skupiny

Organizace pro výživu a zemědělství (FAO), která je agenturou Organizace spojených národů, vytvořila v zájmu poznání půd pokrývajících zemský povrch půdní mapu.
Cílem této klasifikace bylo globální srovnání, které třídí půdy podle vlastností a faktorů podílejících se na tvorbě půdy. Aktuální půdní klasifikační systém organizace FAO zahrnuje 28 hlavních půdních skupin.

Půdní typy (půdní profily)