Merkur

Merkur

Merkur je nejvnitřnější a nejmenší planetou sluneční soustavy.

Zeměpis

Klíčová slova

Merkur, Solární Systém, vnitřní planety, skalnatá planeta, Slunce, planeta, astronomie, zeměpis

Související doplňky

Scénky

Slunečná soustava

Merkur je jedna z planet sluneční soustavy, Slunci nejbližší vnitřní planeta, která je i nejmenší planetou sluneční soustavy. Je menší než Jupiterův měsíc Ganymed a Saturnův Titan. Planeta je složena především z hornin (terestrická planeta). Kvůli železnému jádru je Merkur druhou nejhustší planetou (5,43 g/cm³). Při pohledu ze Země je vždy blízko ke Slunci, nevzdaluje se od Slunce nikdy dále než na 22° a podobně jako u Měsíce je možné u Merkuru pozorovat měnící se fáze.

Merkur

Údaje:

Průměr: 4879,4 km (0,383 Země)

Hmotnost: 3,302×10²³ kg (0,055 Země)

Průměrná hustota: 5,43 g/cm³

Povrchová gravitace: 0,378 g

Povrchová teplota: -180 °C
+430 °C

Počet měsíců: 0

Perioda rotace: 58,6 dnů

Sklon rotační osy: 2,1°

Průměrná vzdálenost od Slunce:
57 909 176 km = 0,38 AU =
3,22 světelných minut

Excentricita dráhy: 0,206

Oběžná doba: 87,97 dnů (3/2 doby rotace)

Průřez Merkurem

Dráha Merkuru

Animace

Vyprávění

Nejstarší podložené pozorování Merkuru pochází z prvního tisíciletí před našim letopočtem. Před 4. stoletím př. n. l. pozorovali Merkur řečtí astronomové, kteří věřili, že se jedná o dvě samostatná tělesa, která pojmenovali Apollo pro hvězdu při východu Slunce a Hermés při západě. Později Pythagoras přišel na to, že jde o jednu planetu. Současné pojmenování planety pochází od Římanů, kterí ji pojmenovali po bohu Merkurovi, který byl ztotožňován s bohem Hermem. Hermés je v řecké mytologii poslem bohů, ochráncem cestovatelů a průvodcem mrtvých do podsvětí.

Poměrně málo informací je k dispozici o planetě. Dvě kosmické sondy navštívili Merkur. První z nich byla sonda Mariner 10, která nasnímala pouze 45% jeho povrchu. Druhá byla sonda MESSENGER, která byla vypuštěna v roce 2004 a provedla několik průletů kolem Merkuru, pořídila snímky o téměř celém povrchu. V roce 2011 byla navedena na oběžnou dráhu kolem planety.

Merkur je jedna z planet sluneční soustavy, Slunci nejbližší vnitřní planeta, která je i nejmenší planetou sluneční soustavy. Je menší než Jupiterův měsíc Ganymed a Saturnův Titan.

Planeta je složena především z hornin (terestrická planeta). Kvůli železnému jádru je Merkur druhou nejhustší planetou (5,43 g/cm³).

Při pohledu ze Země je vždy blízko ke Slunci, nevzdaluje se od Slunce nikdy dále než na 22° a podobně jako u Měsíce je možné u Merkuru pozorovat měnící se fáze.

Povrch Merkuru se velmi podobá povrchu pozemského Měsíce: pláně poseté krátery a hladké sopečné planiny člení povrch planety, ale nacházejí se zde i vrásové pohoří, skalnaté regiony a údolí. Okrouhlý Caloris Basin o průměru 1400 km vznikl nárazem obrovského meteoritu. Na planetu dopadá šestkrát více slunečního záření než na naši Zemi. Denní strana planety je velmi horká, zatímco noční strana je velmi chladná. Je to důsledkem nedostatku atmosféry, která by dokázala udržet stabilní teplotu, a kvůli velmi pomalé rotace planety. Merkur má ze všech planet nejnižší albedo (odrazivost povrchu).

Z hlediska látkového a chemického složení patří mezi terestrické planety. Hustota Merkuru se přibližně shoduje s hustotou Země, přičemž obsah železa je dvakrát více než v případě Země. Železo-niklové jádro zabírá přibližně 75% celkového poloměru planety. Toto jádro představuje 80% celkové hmotnosti. Intenzita magnetického pole je zhruba 1 % intenzity magnetického pole Země.

Související doplňky

Život sluneční soustavy

Slunce a planety byly vytvořeny kondenzací oblaku plynu před asi 4,5 miliardami let.

Planety, velikosti

Kolem Sluneční dráhy obíhají terestiálne planety, a joviální planety (plynní obři).

Expedice Mars

Kosmické sondy a Mars vozítka zkoumají strukturu Marsu a případné stopy života.

Jupiter

Jupiter je největší planeta sluneční soustavy, má dva a půl krát větší hmotnost než všechny ostatní planety dohromady.

Keplerovy zákony pohybu planet

Tři důležité zákony popisující pohyb planet byly formulovány Johannesem Keplerem.

Mars

Na rudé planetě zkoumají stopy po vodě a životě.

Mise Cassini-Huygens (1997-2017)

Planetární sonda Cassini zkoumala Saturn a jeho měsíce téměř 20 let.

Mise Dawn

Zmapováním Vesty a Ceresu můžeme získat informace o raném období sluneční soustavy a o formování terestrických planet.

Mise New Horizons

Kosmickou sondu New Horizons vypustili v roce 2006. Jejím úkolem bylo zkoumat Pluto a Kuiperův pás.

Mléčna dráha

Průměr naší galaxie je přibližně 100 tisíc světelných let, obsahuje více než 100 miliard hvězd, z kterých jednou je Slunce.

Neptun

Neptun je nejvzdálenější planeta Sluneční soustavy, a nejmenší z plynných obrů.

Saturn

Saturn je druhá největší planeta sluneční soustavy, je snadno rozpoznatelná svým prstencem.

Slunce

Průměr Slunce je asi 109 násobek průměru Země. Většina z jeho hmotnosti se skládá z vodíku.

Sluneční soustava, planety

Kolem Slunce obíhá na oběžné dráze 8 planet.

Soustava Pluto–Charon

Charon je měsíc trpasličí planety Pluto.

Struktura Země (pokročilá)

Země se skládá z několika geosferických vrstev.

Uran

Uran je 7 planeta od Slunce typu Jupiter, čili patří mezi plynné obři.

Venuše

Venuše je druhá planeta od Slunce, po Měsíci je to nejjasnější objekt na noční obloze.

Země

Země je skalnatá planeta s pevnou kůrou a kyslíkem v atmosféře.

Added to your cart.